Výroba je lidská činnost přeměňující přírodní předměty na statky. Základním předpokladem jsou výrobní zdroje (činitele). Jsou to vstupy do výroby. Vstupy se přeměňují výrobním procesem a mění se ve výstupy (statky, služby).
Výrobní stupně
prvovýroba – zemědělská a lesní, těžba nerostů
průmyslová výroba
služby – obchod, doprava, veřejná správa
Výraz „prodej“ označuje druh obchodní činnosti, při které dochází k výměně zboží či služby za jiný druh zboží či služby a nebo za peníze, nebo jinou hodnotnou věc. Ještě než se začaly používat penízejako nástroje směny, byl aplikován směnný obchod, což znamená výměnu jendé věci za druhou. Potom se začaly jako platidlo uplatňovat vzácné předměty jako například mušle. až došlo k objevení peněz jako nástroje směny. Prodej se obvykle koná na místech, která jsou k tomu oficiálně určená. V malém měřítkuse děje v obchodech, ve velkém měřítku pak na burze.
Jako „dovoz“ (nebo také import) se označuje objem zboží či služeb (technologií, licencí, autorských práv), který je daný stát schopen dovézt (importovat) na své území ze zahraničních zemí.
SOR Libchavy je český výrobce autobusů a výhledově i trolejbusů pro městskou, meziměstskou a turistickou dopravu. Sídlí v Libchavách u Ústí nad Orlicí. Zkratka SOR pochází z původního názvu podniku před privatizací: „Sdružení opravárenství a rozvoje“. Podnik do roku 1990 vyráběl a opravoval zemědělskou techniku – krmné vozy, vybírače siláže, obraceče píce, horské malotraktory a řadu dalších strojů. V roce 1991 došlo k privatizaci a společnost postupně přeorientovala výrobu na stavební techniku – maringotky a lešení. Během této produkce docházelo k vývoji autobusů, přičemž první z nich byl vyroben a uveden do provozu v roce 1995. Ze začátku byla firma označována jako alternativní výrobce k ještě dominující Karose, dnes už ale jsou autobusy SOR zastoupeny ve značném množství na českém i zahraničním trhu (mj. na Slovensku). V roce 2009 vyhrála společnost SOR Libchavy velkou veřejnou soutěž na dodání autobusů pro Dopravní podnik hl. m. Prahy. V letech 2009–2018 by měl SOR do Prahy dodat celkem 620 standardních autobusů NB 12 (465 kusů) a kloubových NB 18 (235 kusů) v hodnotě přibližně 3,5 miliardy korun. V lednu 2010 zvítězila společnost i ve výběrovém řízení na autobusy pro dopravní podnik Bratislavy. Do hlavního města Slovenska by měla společnost v letech 2010-2013 dodat 100 autobusů typu NB 18.
Základní surovinou pro výrobu porcelánu je kaolin. Je to bílá hmota vznikající zvětráváním minerálu živce. Její chemické složení lze vyjádřit vzorcem Al2O3 - SiO2 - H2O. Kromě základní hmoty obsahuje kaolin ještě koloidní látky, které způsobují jeho dobrou tvárnost, jejich nadbytek má však za následek přílišné smršťování vytvarovaných předmětů v žáru. Hmota pro výrobu porcelánu obsahuje ještě jemně mletý nezvětraný živec a oxid křemičitý. Často se přimíchávají rozdrcené střepy z brakových výrobků. Základní suroviny se melou v kulových mlýnech a promísí se s vodou ve stejnorodou kaši. Kaše se nechává delší dobu odležet, pak se zbaví přebytečné vody a vzduchových bublinek. Tvarování potřebných předmětů ze základní suroviny se provádí na hrnčířském kruhu, lisováním, případně litím vodou zředění hmoty do sádrových forem. Zformované výrobky se suší na vzduchu a pak se vypalují v peci při teplotě 900 °C.
Vypálením se atomy hliníku, křemíku a kyslíku přeskupí a vytvoří nové vazby. Tak vzniká tvrdá látka pevná v tlaku, ale málo odolná proti nárazu, tzv. biskvit. Biskvit se bez další úpravy používá převážně k technickým účelům. Pro běžné použití se porcelánové předměty glazují - namáčení do glazurového mléka - řídké kaše stejného složení jako porcelánová hmota. Glazované výrobky se pak vysuší a vypalují při teplotě 1300 - 1600 °C. Glazura se za vysoké teploty roztaví a vyplní póry v surovém materiálu. Vypálený předmět se nechává pomalu vyhladout, kdyby rychle tak by došlo k popraskání glazury. Porcelánové předměty se zdobí nanášením suspenzí oxidů kovů, které po dalším vypálení dají žádaný barevný odstín. Porcelánu podobné hmoty jsou kamenina, porovina a hrnčířská hmota. Kamenina slouží jako stavební materiál (obkladačky, kachle). Pórovina se užívá na levnější nádobí a na hygienická zařízení. Od porcelánu se liší jednak neprůsvitostí (předměty vyrobené z porcelánu jsou průsvitné), jednak tím, že při jemném úderu nevydává zvonivý zvuk.
Vyrábí se podobně jako porcelán, nároky na čistotu surovin jsou však menší. Výroba hrnčířského zboží má v našich zemích delší tradici než výroba porcelánu. Zbytky těchto výrobků bývají součástí archeologických vykopávek až několik tisíc let starých. Velmi dlouhou tradici má v našichz zemích také lidová keramická tvorba - chodská či slovácká keramika patří ke skvostům našeho lidového umění. Výroba cihel je podobně jako výroba porcelánu a keramiky založena na přeskupení atomů křemíku, hliníku, kyslíku, případně dalších prvků, a vytvoření dalších vazeb mezi nimi. Cihlářské zboží dělíme na hrubé (cihly) a jemné (krytiny, trubky). Vyrábí se z cihlářské hlíny formováním do žádaného tvaru a následným vypalováním v cihlařské peci. Při vypalování se změní mimo jiné i barva výrobku. Cihlářská surovina je zbarvena hnědě přítomností oxidu železitého obsahující vodu. Vypálením se uvolní vázaná voda a zbyde červený oxid železitý.